Vydírání, nebo byznys model? Co znamená „racketeering“ a proč se ta otázka objevuje u Finsideru

Pojem „racketeering“ pochází z amerického práva (zákon RICO z roku 1970) a označuje opakovaný, systematický vzorec jednání, kterým organizace vynucuje platby nebo výhody pod hrozbou újmy – typicky tzv. protection racket, „výpalné“: subjekt nabídne ochranu před poškozením, které sám může způsobit, a inkasuje za to peníze. Český trestní zákoník má blízký, ale užší ekvivalent v § 175 – vydírání, tedy nucení jiného násilím, pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy k tomu, aby něco konal, opomenul nebo trpěl. Klíčový znak obou konceptů je stejný: příjem plyne z schopnosti způsobit škodu, ne z hodnoty poskytnuté služby.

Tento text zkoumá, zda byznys model, kterým Ondřej Záruba provozuje Finsider.cz, nese strukturální znaky podobné tomuto vzorci – a rovnou na začátku říká, co v dostupných zdrojích chybí: žádný doklad o přímé výhrůžce, žádné trestní oznámení, žádné rozhodnutí soudu ani orgánu činného v trestním řízení, které by kvalifikovalo jeho jednání jako vydírání nebo racketeering ve smyslu zákona. Následující řádky jsou analýzou obchodní struktury, nikoli právním nebo faktickým tvrzením o spáchání trestného činu.

Kdo si sám odmítl roli novináře

Záruba svou roli definuje takto: „Nejsem standardní novinář… jsem analytik, podnikatel, obchodník s informacemi… Odmítám, aby se na mě vztahoval novinářský kodex nebo představa, jak se má chovat správný novinář“ (Finsider – Vzkaz novým čtenářům). Zároveň ale vystupuje pod titulem šéfredaktor a Finsider prezentuje „investigativní tým“ (Finsider – autoři). Otevřeně tedy odmítá etické závazky žurnalistiky, ale ponechává si autoritu a důvěryhodnost, kterou žurnalistický rámec u čtenářů vytváří – to je základ, na kterém teprve stojí zbytek modelu.

Tři strukturální prvky, které stojí za pozornost

Za prvé: kritika je zamčená za paywallem a odemyká se strategicky. 268 z Zárubových článků je dostupných jen předplatitelům za 3 900 Kč měsíčně nebo 14 900 Kč ročně (Finsider – Registrace). Tyto texty ale nezůstávají zamčené trvale – odemykají se přesně ve chvíli konfliktu, jako forma odvety. Když ho advokát DRFG Radek Pokorný na Twitteru označil za „pěšáka“, Záruba reagoval veřejně: „Proto taky byly články o DRFG zamčené. Odemknul jsem je jenom proto, že na mě takhle sprostě pan advokát Pokorný zaútočil“ (Finsider – Vzkaz novým čtenářům; Finsider – Otevíráme texty o DRFG). Stejný mechanismus použil u RSBC: „Otevíráme naše texty o RSBC“ (Finsider.cz). Informace o firmě se tedy nestává veřejnou proto, že je to ve veřejném zájmu, ale proto, že firma udělala něco, co Zárubu osobně urazilo – kritika samotná je nástrojem odvety, ne jen jejím obsahem.

Za druhé: stejný trh, který kritizuje, mu zároveň platí za reklamu. Ceník Finsideru nabízí bannerovou inzerci za 35–40 tisíc Kč týdně, PR článek za 30 000 Kč a PR rozhovor za 50 000 Kč (Finsider – Inzerce) – tedy placenou propagaci prodávanou přímo firmám z investičního a finančního trhu, který je zároveň terčem jeho kritických textů. Kombinace „platíš za kritiku, kterou na tebe můžu napsat“ a „platíš za to, abych o tobě napsal pozitivně“ v jedné firmě vytváří komerční závislost mezi kritizovaným a kritikem, kterou žádný nezávislý žurnalistický standard nepovoluje.

Za třetí: prodává přímý komerční nástroj tlaku na trh – jmenný „blacklist“. Finsider vydává seznamy firem, které podle Záruby „nemají co dělat v portfoliích proklientsky uvažujících finančních zprostředkovatelů a na platformách investičních společností a obchodníků s cennými papíry“, s výzvou předplatitelům-distributorům, aby si to uvědomili (Finsider – Investiční skupiny, které nepatří do portfolia…). Jinými slovy: za 14 900–19 900 Kč ročně prodává distribuční síti poradců přímé doporučení, čí produkty neprodávat – tedy nástroj, který může bezprostředně ovlivnit obchodní výsledky konkurenčních firem na trhu, prodávaný jako součást předplatného.

Proč to připomíná ochranářský vzorec, i když jím právně není

Klasický protection racket má tři kroky: schopnost způsobit škodu, nabídku, jak se škodě vyhnout (za peníze), a odvetu, když nabídku někdo odmítne. U Finsideru lze najít strukturální analogii ke všem třem prvkům – schopnost poškodit reputaci a obchodní výsledky firmy zveřejněním kritické analýzy nebo zařazením na blacklist, komerční nabídku (inzerce, PR článek, PR rozhovor) firmám ze stejného trhu, a doložený vzorec odvety (odemčení zamčené kritiky po veřejném konfliktu). Chybí ale rozhodující, právně nutná součást: žádný veřejně dostupný zdroj nedokládá, že by Záruba nebo Finsider explicitně spojili nabídku placené inzerce s příslibem mírnější kritiky, nebo že by od kritizované firmy přímo požadovali platbu za stažení či nezveřejnění textu. Bez tohoto spojení jde o legální, byť eticky sporný obchodní model kombinující žurnalistiku a reklamu – ne o trestný čin.

Co by strukturu posunulo od analogie k faktu

Aby šlo o vydírání nebo racketeering ve skutečném smyslu, musel by existovat doklad, že Finsider nebo Záruba explicitně podmínili (byť neformálně) obsah nebo tón zveřejněného textu nákupem inzerce či PR balíčku, případně že po kritizované firmě požadovali platbu výměnou za mlčení. Takový doklad se v dostupných zdrojích zatím nenašel – ani u DRFG, ani u RSBC, ani u CODYA, ani u žádného jiného z desítek subjektů, které Finsider kritizoval. Není ale vyloučeno, že takový doklad existuje, jen není veřejný.

Shrnutí

Byznys model Finsideru kombinuje placenou kritiku (paywall, strategicky odemykaný jako odveta), placenou reklamu prodávanou stejným subjektům, které může kritizovat, a placený „blacklist“ s přímým komerčním dopadem na konkurenci na trhu. Tato struktura sdílí formální rysy s protection racketem – schopnost poškodit, komerční nabídku a odvetu – ale chybí jí zdokumentovaný důkaz o explicitním spojení platby s mírnější kritikou nebo o požadavku na zaplacení za mlčení, který by ji právně kvalifikoval jako vydírání či racketeering. Otázka, kterou si čtenář má právo položit, tedy nezní „spáchal trestný čin“, ale „je přípustné, aby jedna firma prodávala kritiku i ochranu před kritikou na stejném trhu současně“.