Ondřej Záruba vystupuje jako šéfredaktor Finsider.cz, webu, který si sám připisuje zásluhu za odhalení problémů u RSBC, IPC nebo Soleku. V textu adresovaném vlastním čtenářům ale zformuloval, jak přesně svou roli chápe – a je to formulace, která staví na hlavu obvyklou představu o nezávislé žurnalistice.
Vlastní definice: obchodník, ne novinář
„Předně. Nejsem standardní novinář. Za novináře se ani vlastně nepovažuji,“
napsal Záruba na Finsideru. A dodal ještě přesnější formulaci vlastního byznysu: „Já se považuji za obchodníka s informacemi. Investuji mnoho energie a peněz, abych informace obstaral. A pak také informace prodávám.“ K žurnalistickým standardům se vyjádřil stejně jednoznačně: „Nechoďte na mě s novinářským kodexem nebo tím, jak by se správný novinář měl chovat. Já jsem podnikatel a musím se potkávat s lidmi. I s lidmi, se kterými by se třeba novináři nepotkali“ (Finsider.cz – Vzkaz novým čtenářům).
Zároveň v témže textu vyjmenovává vlastní placené klienty z minulosti – bez uzardění a jmenovitě: „Namátkou to byla skupina Penta Investments, libanonská investiční banka CFH, řada developerských společností – GEOSAN Development, DOMOPLAN, arménská investiční skupina Tilly Group, skupina Property Mall, česká flagship společnost Nike, Centrum pohybové medicíny Pavla Koláře, velké finančně zprostředkovatelské firmy jako Broker Trust, Fincentrum & Swiss Life nebo eDO Finance. Mými zákazníky byli i někteří kontroverznější lidé. Například Michal Mička“ (Finsider.cz).
O spolupráci s Mičkou, jehož skupina C2H podle samotného Finsideru způsobila drobným investorům ztrátu přes miliardu korun (Finsider.cz, 24. 7. 2023), Záruba popisuje otevřeně kruhový vztah: nejprve o Mičkovi napsal kritický text, Mička ho pak pozval k sobě a „zeptal se mě, zda bych mu nepomohl napsat dluhopisový prospekt nový… A pomohl jsem mu s tím. Stejně tak jsem mu pomohl s tím, aby jeho firma AIDO dostávala od nás analytickou podporu.“ Sám uzavírá: „S Michalem jsem byznys dvakrát v životě dělal a potřetí už dělat nebudu“ (Finsider.cz).
Titul „šéfredaktor“ bez novinářských závazků
Tato sebeprezentace stojí v napětí s tím, jak Záruba veřejně vystupuje. Na vlastním webu používá titul „šéfredaktor“, mluví o „investigativním týmu serveru Finsider“ (Finsider.cz – autorská stránka) a na Global Investment Summitu 2026 je organizátorem uveden jako spolumajitel Finsider.cz s rolí, která si nárokuje autoritu analytika i publicisty zároveň (globalinvestsummit.com – profil). Zda je Finsider.cz zapsán v evidenci periodického tisku Ministerstva kultury podle zákona č. 46/2000 Sb., se nepodařilo dohledat – ministerstvo nemá veřejně prohledávatelnou databázi (MK ČR – Evidence periodického tisku).
Byznys model: placené informace, placená inzerce, placené doporučení
Aktuální ceník předplatného Finsideru je 3 900 Kč měsíčně nebo 14 900 Kč ročně, případně 19 900 Kč ročně včetně podcastu na Patreonu (finsider.cz – Registrace). Ceník inzerce k tomu nabízí bannery od 35 do 40 tisíc Kč týdně, PR článek za 30 000 Kč a PR rozhovor za 50 000 Kč (finsider.cz – Inzerce). Ve struktuře autorů webu skutečně existuje samostatný účet „PRclanek“, pod kterým vyšlo 17 textů – tedy placený obsah publikovaný vedle běžné redakční produkce.
Nejcitlivější je ale jiná praxe: Finsider vydává jmenné seznamy firem, které podle Záruby „nemají co dělat v portfoliích proklientsky uvažujících finančních zprostředkovatelů a na platformách investičních společností a obchodníků s cennými papíry“, s výzvou předplatitelům-distributorům, aby si to uvědomili (Finsider – Investiční skupiny, které nepatří do portfolia…). Jde fakticky o placené doporučení směřované přímo distribuční síti finančních poradců – produkt, který může bezprostředně ovlivnit objem prodeje konkurenčních investičních produktů, prodávaný za cenu vyšší než 14 tisíc korun ročně.
Odemykání jako zbraň, ne jako transparentnost
Záruba své nejtvrdší analýzy typicky publikuje za paywallem – z 939 článků na webu je jich 268 (28,5 %) v rubrice „Předplatitelé“. Odemyká je ale strategicky, v okamžiku vlastního konfliktu s kritizovaným subjektem, nikoli z důvodu veřejného zájmu.
Sám to popsal u kauzy DRFG: „Proto taky byly články o DRFG zamčené. Odemknul jsem je jenom proto, že na mě takhle sprostě pan advokát Pokorný zaútočil na Twitteru označením ‚pěšák‘“ (Finsider.cz – Vzkaz novým čtenářům; text zveřejnění viz Otevíráme texty o DRFG). Stejný vzorec zopakoval u RSBC, kde texty odemkl až poté, co je zpřístupnil věřitelům, ČNB a orgánům činným v trestním řízení (Otevíráme naše texty o RSBC). Informace, kterou má veřejnost právo znát bez ohledu na to, zda si ji může dovolit za 14 900 Kč ročně, se tak stává nástrojem osobní odplaty vůči kritikům – zpřístupněna je až v okamžiku, kdy to slouží Zárubovu vlastnímu sporu.
Shrnutí
Ondřej Záruba veřejně a opakovaně odmítá být poměřován novinářskými standardy a sám sebe označuje za obchodníka s informacemi. Zároveň ale používá titul šéfredaktora, provozuje „investigativní tým“ a prodává placený obsah – včetně přímých obchodních doporučení distribuční síti – za ceny, které řadí Finsider.cz mezi nejdražší předplatná na českém finančním trhu. Kombinace explicitního odmítnutí etického kodexu s autoritou média je jádrem důvodu, proč je jeho vlastní nezávislost legitimní téma ke zkoumání – bez ohledu na to, jak věcně kvalitní je samotný obsah jeho analýz.